Zrcadlo prostých duší bezesporu pat?í k nejpozoruhodn?jším díl?m evropského st?edov?ku sepsaným v lidovém jazyce. Alegorický rozhovor Duše s Láskou a Rozumností o nejhlubších duchovních a teologických otázkách byl po staletí p?edáván anonymn?. Zrcadlo bylo p?íležitostn? považováno za dílo neznámého kartuziánského mystika, svaté Markéty Uherské, ?i dokonce blahoslaveného Jana van Ruusbroeka. Pravé autorství knihy bylo odhaleno teprve v p?li 20. století. Za její pisatelku byla ozna?ena Markéta Porete, severofrancouzská bekyn? upálená 1. ?ervna roku 1310 v Pa?íži jako nenapravitelná kací?ka. Její dílo bylo zakázáno, n?které jeho myšlenky, vytržené z kontextu, ztotožn?ny s tezemi „sekty svobodného ducha“ a jako takové opakovan? odsuzovány. Ve svém díle Markéta Porete jedine?ným zp?sobem spojovala teologické tradice p?edchozího století (Bernard z Clairvaux, Vilém ze St. Thierry, Richard ze Sv. Viktora) a dionysiovskou negativní teologii s jazykem kurtoazní lyriky a dvorských román?. Svou mystickou ?e? oprostila od vizí a obrazného vyjad?ování, upomínajíc tak na Eckharta, jemuž také byla ve skute?nosti inspirací. Zrcadlo prostých duší Markéty Porete lze tak považovat rovn?ž za významný ko?en „n?mecké mystiky“, náboženské a myšlenkové tradice, jejíž vliv v dalším duchovním vývoji Evropy bude nesmírný. První ?eský p?eklad Zrcadla prostých duší je dopln?n obsáhlou úvodní studií a poznámkami p?ekladatele Martina Žemly a doslovem Martina C. Putny.