N?mecký  filosof  P. L.  Landsberg  (1901–1944),  žák  a pokra?ovatel  Maxe  Schelera  a profesor  na univerzit?  v Bonnu,  byl  jedním  z prvních,  kdo  rozpoznal  zr?dnost  nacismu  a za?al  proti  n?mu  také  bojovat.  Celým  životem  vydával  sv?dectví  svému  k?es?anskému  p?esv?d?ení o pravdivosti  své  filosofie.  Hned  v roce  1933  musel  opustit  N?mecko, v roce  1936  Špan?lsko a v roce  1940  okupovanou  ?ást  Francie.  Od roku  1942  žil  v ilegalit?,  1943  byl  zat?en gestapem  a roku  1944  zem?el  v koncentra?ním  tábo?e  Oranienburgu. Na pevném  základ?  filozofie  svobodné  lidské osoby  dokázal  i v tak  nebezpe?ných  podmínkách  rozvíjet  úvahy  o odpov?dném  jednání,  a jak  se  prostor  pro  toto jednání  neúprosn? zužoval, soust?e?oval se na stále  hlubší  a naléhav?jší  úvahy  o smrti.  Ta  pro  n?ho  neznamená konec  ?i  zni?ení  ?lov?ka,  nýbrž  nezbytné  završení  života,  které  se  m?že  stát  korunou  jeho  svobody.  Ze  spojení smrti  a svobody  vychází  také  jeho  analýza  mravního  problému  sebevraždy.  A?  ji  zprvu  pro  sebe  neodmítal,  nakonec  se  této  možnosti  vzdal  a postavil  se  smrti  docela  jinak.  Zkušenost  života  tvá?í  v tvá?  smrti  dala  jeho  myšlenkám  zvláštní  hloubku  a trvalou  platnost.