V úvodu formuluje autor pozoruhodnou v?tu. "Písmo samo má zájem na tom, aby se mu rozum?lo." O n?kolik v?t výše ?íká, že Bible sama ?asto vykládá jména "po svém". Zde tkví podle n?ho hlavní problém a úkol biblické onomatologie a odtud vyvozuje základní princip své metody. Jména mohla být upravována a p?ezna?ována tak, aby "mluvila". Takové výklady byly sice ?asto etymologicky a lingvisticky nesprávné, ale odpovídaly pragmatickému zám?ru biblického podání. Analýzu jmen tedy provádí v synchronním i diachronním pohledu - pátrá po etymologii slova, jeho p?vodním tvaru a významu, a vykládá i jeho pozd?jší upravený tvar. To je metodické východisko, které vrhá nové sv?tlo na zkoumané problémy a odkrývá nové souvislosti.

Viaz., 632 str.
Rok vydania: 2004