My lidé jsme si jako jediní tvorové v?domi své smrti. P?esto se bojíme o ní mluvit a ?asto to neumož?ujeme ani svým blízkým lidem, kte?í odcházejí. Nap?tí se tím stup?uje, umírá se dnes skoro bez rozlou?ení a vyslovení posledního p?ání. Knížka Ji?iny Šiklové prolamuje toto nepsané tabu a formou fiktivních dialog?, vypráv?ní, zamyšlení i teoretických výklad? p?ibližuje toto období lidského života umírajícím i t?m, kte?í je doprovázejí. Není to návod, spíše vybídnutí, abychom hledali k druhému cestu alespo? v posledních dnech života.