„B?h je nekone?ná radost.“
(Terezie z Los Andes)

Terezie od Ježíše z Los Andes (1900–1920) je v?bec první chilská kanonizovaná sv?tice. M?že nás n??ím oslovit mladi?ká karmelitka ze vzdálené zem? a zcela jiné doby, která zem?ela v necelých dvaceti letech a navenek nic podstatného nevykonala? Její životopis je v lec?ems nezvyklý až provokující, ale možná zjistíme, že k nám promlouvá p?ekvapiv? siln?.
Terezie z Los Andes nežila s Bohem až na Karmelu, ale žila své povolání již ve sv?t?. Milovala nejen chvíle soust?ed?né modlitby, ale i jízdu na koni, cesty k mo?i a do hor, m?la ráda plavání, hudbu a zp?v. To vše d?lala v Bohu s Bohem, takže lidé v její blízkosti mívali zvláštní pocit Boží p?ítomnosti. „Pro? pochybuješ o Bohu? Copak ho nevnímáš, když jsi se mnou?“ ptala se jednou svého bratra Lucha. Sama na sob? prožila, že karmelitánská spiritualita je vhodná pro každý životní stav, protože u?í ?lov?ka žít s živým Bohem, žít ve ví?e neustále p?ed jeho tvá?í, jak ?íkal prorok Eliáš. Terezie se tak stala inspirující postavou pro ?adu mladých lidí: mnohé p?itáhla k hlubšímu životu s Bohem, pomohla jim lépe žít jejich vlastní povolání. Zvláš? její dopisy jsou hlubokou duchovní ?etbou s d?razem na spiritualitu „bytí“, na rozdíl od spirituality „výkonu“.
S jejím osobním povoláním je neodd?liteln? spjato i tajemství smíru a ob?ti. Pán jí dal vnit?n? zakusit n?co z toho, co prožíval v posledních hodinách svého života zde na zemi. Terezie trp?la vnit?ními zkouškami, temnotami, opušt?ností, ale i nemocemi a p?ed?asnou bolestivou smrtí. Všechny tyto zkoušky nevnímala jako p?íko?í, ale jen jako p?íležitost, jak více projevit svou lásku k Bohu a lidem: „Karmelitka, jak ji chápu já, není ni?ím jiným než adorující ob?tí.“