Kniha Svatí staré Rusi G. P. Fedotova p?edstavuje první souhrnnou monografii, jež se v?nuje vzniku, vývoji a specifik?m ruské svatosti, a to v rozmezí 10.-17. století. Životy sv?tc? (mj. Feodosije Pe?erského, Avraamije Smolenského, St?fana Permského, Sergije Radon?žského, Josifa Volockého a Nila Sorského) jsou rekonstruovány s pomocí rozsáhlého hagiografického materiálu.
Autor se také vyjad?uje k celé ?ad? dalších otázek - boriso-glebskému kultu, vlivu jihoslovanského písemnictví na písemnictví ruské, hesychastickému hnutí, mnišské kolonizaci ruského Severu, konfliktu mezi stoupenci a odp?rci klášterního majetku, christianizaci národ? Uralu a Sibi?e, ?ecké kultu?e na Rusi a knižním reformám, jurodivosti, vztahu sv?tské a církevní moci, roli žen a laik? v církvi, folklorním a etnografickým rys?m ruské zbožnosti aj.
Ruský historik a žurnalista Georgij Petrovi? Fedotov (1886-1951) pat?í k p?edním medievist?m 20. století. Proslulost, a to p?edevším v západní Evrop? a Spojených státech, kam odešel do exilu v roce 1925, si vydobyl zejména knihami o ruském st?edov?ku (Svatý Filipp, metropolita moskevský; Svatí staré Rusi; Duchovní verše. Ruská lidová víra podle duchovních verš?; Ruské náboženské myšlení), ve své aktuální publicistice se nicmén? v?noval také politickým a spole?enským problém?m (Je a bude. P?emýšlení o Rusku a revoluci; Sociální význam k?es?anství).
Jako filosof ?i teolog kultury m?l blízko k myšlení Pavla Florenského, Nikolaje Ber?ajeva, Sergije Bulgakova a Vladimira Solovjova, ale také Christophera Dawsona ?i Paula Tillicha.

Brož., 275 str.