Lidé, kte?í jsou zran?ni, volí jednu z následujících možností. Bu? konfrontují druhého, mluví o tom, co se stalo, on se omluví, oni odpustí, znovu se otev?ou a slep? d?v??ují. Nebo se bojí znovu otev?ít, a tak se jakémukoli rozhovoru vyhnou, drží se svého zran?ní a bojí se, že odpušt?ní by je op?t u?inilo zranitelnými.

Chceme-li tento problém vy?ešit, pak je nejjednodušší cestou k úsp?chu uv?domit si následující t?i skute?nosti:
* Odpušt?ní se týká minulosti. Odpušt?ní znamená, že n?komu nepo?ítáme n?jaký dluh. Necháme plavat to, co nám ten druhý ud?lal. Na odpušt?ní sta?í jeden…
* Smí?ení se týká p?ítomnosti. Dojde k n?mu, když se ten druhý omluví a p?ijme odpušt?ní. Na smí?ení je t?eba dvou.
* D?v?ra se týká budoucnosti. Týká se jak toho, co jste ochotni znovu riskovat, tak toho, ?emu se otev?ete. Druhý musí svým jednáním dokázat, že si d?v?ru zaslouží, než mu ji op?t dáme.

Brož., 252 str.