V sou?asné pastoraci se vyskytují ?ím dál ?ast?ji problémy lidí, které souvisejí s vírou, ale nejsou ?ešitelné jen cestou zbožnosti, svátostné praxe a sdílení v k?es?anském spole?enství. Nem?že p?ed nimi unikat ten, kdo chce napl?ovat zásadní výpov?? konstituce O církvi v dnešním sv?t? 2. vatikánského koncilu: Radost a nad?je, smutek a úzkost lidí naší doby, zvlášt? chudých a všech, kte?í n?jak trpí, je i radostí a nad?jí, smutkem a úzkostí Kristových u?edník?, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.
Úkolem pastorace jist? není vše vy?ešit, ale spíš doprovázet k lidsky d?stojnému zvládání situace ve sv?tle evangelní zv?sti a s pomocí i jiných v?dních disciplín než jen teologických. Zám?rem je proto upozornit na obtížné oblasti, ve kterých se pastora?ní pé?e církve uplatní, vybavit ?tená?e prost?edky pro orientaci a doprovázení, jestliže se s n?jakým mén? obvyklým p?ípadem setká. K tomu mu mají dopomoci jak aplikované znalosti z pastorální teologie, tak znalosti z jiných, s konkrétní situací ?lov?ka souvisejících v?dních oblastí. Autor této práce musí sám popravd? ?íci, že se ve své pastora?ní služb? mnohdy za?al zajímat o teoretické znalosti a ?ešení až poté, co byl s n?jakým problémem konfrontován. Tím více mu studium odborné literatury prosp?lo. Také se mohl snáze a ú?inn?ji p?iblížit lidským trápením a obtížím.