Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekone?ných prostorách kterými prochází muž, který se rozhodl pro povolání Sluhy Božího.

Ukázka z textu:
Jako ?erstvý magistr teologie, absolvent teologické fakulty Univerzity Karlovy, jsem sloužil ješt? p?ed kn?žským sv?cením u starého kn?ze Františka, jednoho z posledních u nás z ?ádu t?šitel?. M?l silnou cukrovku, špatn? chodil, p?estával mluvit... Se soucitem jsem ho skryt? pozoroval, jak se z posledních sil snaží plnit své kn?žské povinnosti. Jednou p?i ve?e?i (po p?ekonání ostychu a p?irozeného pocitu mladické sob?sta?nosti) jsem p?erušil ml?ení otázkou: „Ot?e, pov?zte mi svou životní zkušenost, dejte mi n?jakou moudrou radu do života.“ Otázka jej p?ekvapila. Pomalu dojídal sousto, dlouho se sklopenou hlavou p?emýšlel... ?ekal jsem souvislé vypráv?ní, n?co opravdu teologicky a kn?žsky hodnotného, musel p?ece za sv?j dlouhý mnišský a fará?ský život studovat, p?e?íst mnoho knih a mnoho kázat... Jeho významné ml?ení slibovalo tu?nou odm?nu, když se tak p?ipravoval. Byl jsem v té chvíli pyšný sám na sebe, že jsem se k takové otázce odhodlal, že tohoto ml?enlivého, záhadného ?lov?ka otevírám dialogu, a s nap?tím jsem ?ekal na odpov??. A pak otec František ?ekl zcela prost?, bez afektu: „Z?stat v?rný.“

Kdo se bojí Hospodina, p?ipraví svá srdce, budou se p?ed ním poko?ovat. (Sírachovec 2,17)

Jako se zkoumává totiž to zlato žlutavé v ohni, tak se poznává v?rnost za ?as? tíživých b?d. (Publius Ovidius Naso)