Kniha se zabývá literárním tématem nebeského shromážd?ní v Michajášov? a Izajášov? proroctví a v knihách Job a Daniel. Toto téma bylo do Starého zákona p?evzato z kulturní tradice starov?kého P?edního východu jako podklad podtrhující slova Božího výroku (Vid?l jsem Pána, jak sedí na tr?nu a celý nebeský dv?r stojí kolem n?j zprava i zleva ...). Podrobn?ji popsané výjevy tr?nícího svrchovaného boha uprost?ed družiny "svých" jsou doloženy v mytologických zlomcích ugaritských básní o Baalovi, mezopotamských eposech Enúma eliš, Etana, Nergal a Ereškigal, a p?edevším v kombinovaných obrazov?-textových rituálech egyptských nekropolí. V novém kontextu tvo?í dávné mytéma scenérii Božího soudu, na n?mž k historickému aktéru zaznívá Boží hodnocení jemu sv??ené role z hlediska nad?asového Božího zám?ru. V Izajášov? prorocké teologii d?jin je souzen Boží lid Izrael, v Jobových mudroslovných dialozích filozofující, vzdorující ?lov?k. Stranou dialogu stojí strnulá scéna Božího tribunálu jako memento p?í?in pozemských událostí, které spo?ívají mimo ?as a prostor, p?itom však utvá?ejí osud jednotlivce a lidské d?jiny. Kniha filoložky a histori?ky náboženství Mlady Mikulicové tak v pozadí starozákonního proroctví interpretuje Boží shromážd?ní jako nad?asový obraz v??nosti, jejíž pohled je zacílen na scénu d?jin.