Rozhovor

Francois Azouvi

Marc de Launay

Knížka rozhovor? s "nejorigináln?jším filosofem naší sou?asnosti" p?edstavuje pronikavé myšlení této osobnosti p?ístupnou, sd?lnou formou.Ukázka:

Mluvil jste zatím o k?es?anství jako celku, nelze vám tedy nepoložit otázku, jak vnímáte vztahy mezi protestantismem a katolicismem. Zdá se mi, že i tady jsou sou?asné d?jiny velmi odlišné od historie šestnáctého století; p?vodní motivy roztržky dnes tém?? neexistují. Když si p?ipomeneme Lutherovu historii, kterou ve své knize dob?e vystihl Lucien Febvre,16 vidíme, že se tu jedná o fenomén spojený s koncem st?edov?ku, jehož základní otázkou bylo v?d?t, zda je ?lov?k "zatracen", ?i zda a do jaké míry se m?že cítit "spasen". Náš problém dnes je spíše otázka "smyslu" a "nesmyslu". To je otázka post-nietzscheovské doby, kterou nelze klást jenom v termínech viny, h?íchu nebo vykoupení. Krom? toho problém mnišství, zdá se mi, dnes znamená n?co úpln? jiného než tehdy. Luther horoval proti mnišství a zd?raz?oval profánní, laickou existenci jako nositele povolání, zatímco dnes má mnišství význam anti-modelu: mnišství dnes znamená, že existují lidské bytosti schopné žít mimo sv?t pen?z, sexu a mocenských vztah?. I v buddhistických klášterech rádi nacházíme prostor k vydechnutí a tichu, všechny ty d?ležité v?ci, kterých nám moderní spole?nost hluku, žádostivosti a majetnictví nedop?ává. K?es?anský mnich dnes není jen pokra?ováním ?eckého poustevníka, který klade kontemplativní život nad život praktický; je jakýmsi alternativním vzorem pro spole?nost výroby, konzumu a zábavy. Myslím, že roztržka mezi katolictvím a protestantstvím je vposledu spjata s otázkou autority a tam zatím z?stává nep?eklenutelná propast. Institu?ní ekumenismus mne ale nezajímá v?bec, protože v??ím, že k?es?anství je svým p?vodem i ur?ením pluralitní. Asi proto jsem se nestal katolíkem. Katolictví je mi blízké, jako je ?lov?ku blízký dobrý soused. Prožívám to na dvou úrovních: jednak na úrovni místní, v sousedském vztahu našich farností, jednak na úrovni intelektuální, p?i exegetické, teologické a filosofické práci. Zcela jako doma se cítím u jezuit? z ulice de S?vres a u svých p?átel z pa?ížského "Institut catholique": zam?stnávají je tytéž problémy jako mne, problémy smyslu a nesmyslu, mají rovn?ž problémy se svou autoritou, s vlastní církevní hierarchií; prost? žijí zevnit? to, co já vnímám trochu zvn?jšku, z pozice sousedství, na které z?stávám. Když jste mluvil o laickosti a problémech soužití s islámem, ?ekl jste, že k?es?anství a judaismus existují v sekularizovaných spole?nostech. Jak interpretujete fenomén sekularizace? Každá církev je církví viditelnou. Ocitá se tedy na poli institucí a musí ?ešit problémy, které jsou spjaty s mocí. První charakteristikou sekularizace je umenšení n?kdejší sféry vlivu církevní instituce v??i jiným institucím; ty se nyní ve své funkci a výkonu své autority obejdou i bez reference na církevní spole?enství. Význa?ným rysem sekularizace tedy je odpoutání celé ?ady institucí ob?anské spole?nosti od specifické spole?nosti církevní. Za druhé, tento proces se interiorizuje v jednotlivých ?lenech t?chto institucí, kte?í pak jednají jako "?ády uznání", vyjád?eno slovníkem Jean-Marc Ferryho: každý je v??i systému jednajícím subjektem. I tento vztah se rozvíjí bez náboženského krytí. ?lov?k se cítí uznán jako sociální ?initel, schopný zasahovat do systém?, které jsou autonomní, zatímco náboženství je heteronomní. T?etím rysem sekularizace je prom?na d?jinného horizontu institucí v?bec: jejich budoucnost byla zbavena eschatologického výhledu, který nabízí náboženství. Nejd?íve byla tato eschatologická dimenze - ?ekn?me "velké hostiny", kone?ného smí?ení - p?eložena do jazyka racionality: stala se na kantovský zp?sob problémem ú?el?, kde v??ným z?stává jen horizont vztah? mezi státy. V druhém stadiu této prom?ny historického horizontu dochází ke ztrát? i té kontinuity, kterou zajiš?ovaly laicizované formy eschatologie: život je zasazen do d?jin bez finality, d?jiny se odehrávají jen v úsecích tak dlouhých, jak jsou dlouhé p?íležitostné projekty t?ch kterých spole?enství. Posledním p?íznakem sekularizace je nep?ítomnost souhrnné rekapitulativní funkce, tedy rozptýlenost kruh? p?íslušnosti k obci. Není to náhoda, že dnes vzniká tolik prací o pluralismu myšlenky spravedlnosti; sv?d?í to nejen o absenci souhrnného d?jinného projektu, nýbrž i o nemožnosti rekapitulace.