Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné popula?ní povále?né ro?níky, ale sou?asn? ješt? žijí jejich rodi?e. Automaticky se p?edpokládá, že svým rodi??m budou v?novat pé?i jejich dcery. Linie matka–dcera, dcera jako pe?ovatelka o stárnoucí a staré rodi?e, je v této spole?nosti považována za samoz?ejmost. Tyto ženy nejen že nemají ?asto znalosti nutné pro pe?ovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není ocen?na ani ostatními ?leny rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se post?žovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopis? mezi dv?ma ženami p?ibližn? ve v?ku 60–65 let p?ibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí v?bec n?komu sv??it proto, aby je ostatní neodsoudili. Ob? tyto ženy odešly do penze, myslí si, že te? se budou v?novat svým zájm?m, p?ípadn? svým dcerám s vnou?aty, a pak se starají o svoje matky. Nap?ed se necht?jí p?iznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto pé?i i sv?j vztah k matkám. Pak se v e–mailech, reflexích denních problém? a denní bezmocnosti trochu jedna druhé sv??í. Postupn? se uvolní a ob?as si i post?žují. Ob? ženy se p?iznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato pé?e svazuje, jak mají ob?as i zlost na své umírající p?íbuzné a pak si to zase vy?ítají a sebe obvi?ují. Texty–dopisy jsou ob?as proloženy voln? napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, b?žn? dostupné, nebo sd?lením, že existují poradny pro tyto pe?ovatele a jak funguji a že p?iznat se, že již nemohou pokra?ovat v této náro?né práci a mají nárok na odpo?inek (respitní pé?i) a uznání od ostatních ?len? rodiny, je docela normální. Do text? jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka–dcera nap?. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena ur?ena k pe?ování o druhé, úvahy o smrti a paliativní pé?i, hospicích a etickém aspektu "dání" rodi?? do sociálních ústav?.