Anotácia: ?as b?ží velmi rychle a my p?irozen? máme tendenci zapomínat na to, co bylo. ?elíme stále novým situacím nez?ídka bez toho, abychom se d?kladn? pou?ili z minulosti. Ta vždycky byla a je zdrojem moudrosti. Vždy? historie se považuje za u?itelku života. Proto je vhodné si nedávné události p?ipomínat. Není to sv?t od nás vzdálený na stovky sv?telných let, i když se to n?kdy už m?že tak zdát. Je to tém?? sou?asnost, je to sv?t, jehož d?sledky dosud hmatateln? cítíme pod prsty. Následky nedávných k?ivd se ješt? nemohly pln? zahojit. Václav Vaško velmi p?esn? a d?kladn? zmapoval pr?b?h a d?sledky likvidace jedné církve v dob?, kdy sv?tská politika cht?la pro své mocenské cíle manipulovat s náboženským cít?ním lidí a usm?rnit je ve sv?j prosp?ch. Ukázalo se to neperspektivní a nep?ineslo to nikomu žádné výhody, jenom bolest a trápení. To je základní pou?ení pro budoucnost. Nejde tady o to, abychom si p?ipomínali k?ivdy na nás spáchané a volali po odplat?. To v?bec ne. Chceme odpustit všem, i t?m, kte?í o odpušt?ní nikdy nežádali a ani to nemají v úmyslu. Jde o to, aby se minulost neopakovala, abychom se všichni pou?ili. Nepravost totiž neškodí jenom tomu, na kom se koná, ale škodí p?edevším tomu, kdo ji koná. Na druhé stran? si je t?eba také p?ipomínat, že všechny nesnáze a utrpení, které nás postihují, nejsou dílem náhody nebo lidské zloby. B?h, který nás miluje, je dopouští k našemu dobru. Protivenství, nad kterými si nejednou tolik na?íkáme, prospívají – když se k nim správn? postavíme – nám nejvíce. O?is?ují nás a ukazují na podstatné v?ci v život?. Využijme i tuto p?íležitost k tomu, abychom p?edevším d?kovali Bohu za milost, že jsme mohli obstát, že se naše církev obnovila. Bylo by znamením veliké nezodpov?dnosti, kdybychom nechali zapadnout perlu, kterou jsme objevili p?i našem putování nehostinnou krajinou utrpení a pronásledování. Z p?edmluvy Mons. Ladislava Hu?ka - apoštolského exarchy ?eckokatolické církve v ?R Po?et strán: 70 Rok vydania: 2007 Väzba: brožovaná