Ekleziologie J. A. Möhlera

Kniha o teologii církve Johanna Adama Möhlera (1796-1838) nás p?ivádí do období osvícenství a romantismu, jež tvo?í myšlenkové p?edpolí duchovního vývoje 19. a 20. století. Na tomto švábském teologovi, který pat?í ke generaci zakladatel? tzv. katolické tübingenské školy, a v jeho širším kulturním a myšlenkovém kontextu je možné sledovat budování základ? sou?asné ekleziologie. Monografe p?edkládá rozbor Möhlerova díla v jeho vývoji. Raná práce Die Einheit in der Kirche (1825) promýšlí pojetí církve v teologii církevních Otc? prvních staletí i v kategoriích teologického romantismu. V pozd?jších pracích, p?edevším v Symbolik (1832), se Möhler pokusil srovnat koncepce církve r?zných k?es?anských tradic. Möhler vychází ze svého p?vodního zam??ení církevního historika: jeho teologická refexe je d?jinn? pou?ená, navíc doce?uje d?jinný charakter Zjevení, podobn? jako to ?iní jiný veliký teolog 19. století J. H. Newman. Jeho dílo nestojí jen u zrodu dnes významné teologické tradice, ale ovlivnilo též teologii tzv. ?ímské školy a bylo p?ijato ofciální naukou I. i II. vatikánského koncilu. ?eský ?tená? se tak m?že poprvé d?kladn? seznámit s autorem, který je d?ležitým klí?em k pochopení sou?asné ekleziologie a jehož práce se staly nedílnou sou?ástí teologie 19. i 20. století (A. Š. Chomjakov, G. Perrone, V. S. Solovjov, P. Evdokimov, J. Ratzinger, W. Kasper, M. J. Himes, B. Forte).