Jidiš, dnes už tém?? zaniklý jazyk východoevropských chasidských štetl?, zanechal v dnešní ?eštin? jen malou stopu: chucpe, mišpoche, košer a možná i ?urbes, kibic, ksindl. Pro? tedy otevírat takovou p?íru?ku? – A pro? ne? odpov?d?l by Leo Rosten (Pan Kaplan má t?ídu rád) obligátní židovskou otázkou, na kterou nevíme, co ?íct. T?eba proto, že každé to podivné slovo, které nám p?edvádí, má šmrnc, sedí uprost?ed vtipu na n?který lidský a božský paradox – lásku, spravedlnost, peníze. Jazyk zaniká, ale židovský vtip je v??ný, protože se posmívá a p?itom laskav? a moud?e pokyvuje hlavou. Vždy? vše je jinak. Není snad ?lov?k komický i tragický zárove?, nep?ipadá nám sv?t n?kdy absurdní a nepot?ebujeme se zasmát i p?es slzy?