Dnešní historikové lí?í Jana Kalvína p?evážn? v pochmurných barvách. Hovo?í o n?m jako o studeném, necitelném a vypo?ítavém ?lov?ku, který p?ísn? ovládal bezmocný a vyd?šený lid, „fundamentalistovi“, jenž prosazoval strohé a neradostné náboženství strachu a nátlaku a jehož p?edstava Všemohoucího odpovídala spíše mstivému despotovi, který jedná s ?lov?kem jako s loutkou, vyžaduje od n?ho slepou poslušnost a sebemenší provin?ní proti morálnímu kodexu Božího zákona krut? trestá.
    Je ale takový obraz Jana Kalvína skute?n? pravdivý a zohled?uje i poctiv? dobu, ve které velký reformátor p?sobil?
    Významný u?enec a humanista Joseph Justus Scaliger (1540–1609), který na sob? zakusil náboženskou netoleranci a musel jako hugenot uprchnout z Francie, ozna?il Kalvína za „samotného mezi teology“, a považoval ho za nejv?tšího teologa jeho doby. Francouzský historik Joseph Renan (1823–1892), sám k reformované církvi pon?kud kritický, zase o Kalvínovi píše jako o nejk?es?anšt?jším ?lov?ku jeho doby.
    Je pravda, že nelze najít plnou omluvu pro závažné p?ehmaty, které Kalvín se svým okruhem spolupracovník? v Ženev? zastával v??i odp?rc?m své reformy, což platí zejména v p?ípad? léka?e Serveta. Ale ú?elov? se p?itom zapomíná, že Ženeva m?la p?ed Kalvínovým p?íchodem reputaci jednoho z nejnemoráln?jších evropských m?st s velmi vlivnými antinomistickými stranami, a že náboženská tolerance, jak ji dnes chápeme, bude po celé Evrop? ješt? po dalších dv? st? let tak?ka neznámým pojmem.
    Kritikové Kalvína také neúm?rn? zd?raz?ují jeho nepopulární u?ení o dvojím p?edur?ení, které však ve skute?nosti v jeho teologii hrálo spíše okrajovou úlohu.
    Kalvín sám byl typem k?es?anského u?ence, který horliv? studoval Písmo a snažil se jeho pravdy aplikovat v každodenním život? v??ícího, byl svými sou?asníky znám jako neoby?ejn? skromný a od?íkavý ?lov?k, který poctiv? a zanícen? bojuje boj víry podle svého nejhlubšího p?esv?d?ení.
    Jeho sv?dectví je proto p?ínosné zejména dnešní církvi, která ?asto opouští vážnost a závaznost biblické zv?sti a selhává tak práv? tam, kde byl Jan Kalvín svému Spasiteli oddán celým srdcem.
    Bylo by proto užite?né pohlédnout na tuto velkou postavu církevních d?jin s novou otev?eností a bez neopodstatn?ných p?edsudk?. Snad by k tomu mohl p?isp?t i tento krátký nástin života Jana Kalvína, církevního reformátora, který byl v ?eském jazyce dosud pon?kud opomíjen.