Noc z 23. na 24. února 1950. ?erný tudor projíždí zasn?ženou Vyso?inou. Vp?edu ?idi? se spolujezdcem, který popíjí ?aj z termosky. Na zadním sedadle zhroucen? leží osma?ty?icetiletý kn?z s oteklou tvá?í, který má na nohou narvané ba?kory, na nártu rozst?ihnuté, aby se do nich jeho opuchlé nohy v?bec vešly. Dva rozsvícené sv?tlomety metají žluté kužely po sn?hu. Je po p?lnoci a pražští p?íslušníci StB soudruzi Bohumil Koša? a Stanislav Cví?ek práv? p?ivezli z valdické v?znice do ?íhošt? na filmovou rekonstrukci kn?ze Josefa Toufara. Dobitého po brutálních výsleších, t?žce a sípav? dýchajícího, podivn? zkrouceného a držícího se za b?icho. To už není ani Getsemanská zahrada, ani bi?ování – te? se losuje o jeho šat. Jihlavský estébák Josef Sola?, který na kraji vsi žoviáln? vítal unavené soudruhy z Valdic, v roce 1968 prohlásí: „Toufar nemohl normáln? jít a dva naši soudruzi jej museli vést. P?i této ch?zi vydával bolestné ná?ky. Trochu mi to p?ipomínalo chropt?ní.“

Advent 1949, zasn?žená mrazivá Vyso?ina, ned?lní dopoledne 11. prosince. V malém kostele v ?íhošti se p?i kázání sedma?ty?icetiletého P. Josefa Toufara t?ikrát zakýval d?ev?ný oltá?ní k?ížek a z?stal zkroucen a vychýlen mimo t?žišt?. Pohyb k?ížku vid?lo dvacet sv?dk?. Následn? se do rozbíhajícího církevního objas?ování vlomila komunistická Státní bezpe?nost. P. Toufar byl zat?en, unesen a mu?ením jej p?íslušníci StB nutili lživ? doznat, že vše podvodn? sestrojil. Toufarova mu?ednická smrt zhatila p?ipravovaný inscenovaný monstrproces, nezastavila však otev?ený útok komunistického aparátu proti katolické církvi. Autor této knihy se zdaleka nespokojil s tím, že by za?al vypravovat životní p?íb?h kn?ze Josefa Toufara (1902 až 1950) dnem jeho p?íjezdu do ?íhošt?. Dosud stál hlavní aktér p?íb?hu stranou, nikde nebylo možné do?íst se, z jakých pocházel pom?r?, co jej vedlo k rozhodnutí stát se kn?zem a jak dlouhá cesta vedla k vysv?cení. Základní pohnutkou k sepsání díla nebylo vyvrácení ?i potvrzení toho, zda se k?ížek skute?n? v adventním ?ase roku 1949 tajemn? zahýbal, ale naléhavá touha pochopit, kdo Josef Toufar byl a co všechno v jeho úd?lu p?edcházelo d?jství poslednímu. Léta pátrání, shromaž?ování dokument?, snímk? i sv?deckých výpov?dí tvo?í op?rný systém díla. Miloš Doležal nepojímá obsáhlý životopisný portrét patera Toufara jako chladné historické pojednání, nechybí v n?m bezprost?ednost ani humor, a p?ece ani o krok neustoupí požadavku na absolutní dokumentární v?rnost, každou uvedenou informaci opírá o konkrétní nálezy v archivech a osobní sv?dectví pam?tník?. Kniha Jako bychom dnes zem?ít m?li se skládá ze dvou rovnocenných ?ástí, textové a obrazové. Vzniklý celek je také d?kladn? vyvedenou kronikou života jedné ?ásti Vyso?iny v první polovin? minulého století, krajiny, jež v sob? nese stigmata hrdin? a mu?edník?. Spolu s autorem, pam?tníky i fotografiemi putujeme po místech dnes zbo?ených, zatopených, ?i zjizvených necitelnými zásahy do krajinného profilu z dob komunismu. Ne náhodou ?íká básník a historik Zbyn?k Hejda, že Miloš Doležal Vyso?in? vrací její pam??.
Lucie Tu?ková

Ve zkratce o autorovi: Miloš Doležal (nar. 1. 7. 1970 v Háji u Led?e nad Sázavou) - rozhlasový redaktor, básník a publicista. Je autorem ?ady rozhlasových dokument? z období druhé sv?tové války a komunistických represí 50. let, literárních po?ad?, portrét? a cestopisných cykl?. Jako scénárista spolupracuje s ?eskou televizí (na cyklech Heydrich – kone?né ?ešení a Neznámí hrdinové). Vydal básnické sbírky Podivice (1995), Obec (1996), Les (1998), ?as dýmu (2003), básnický deník z italských cest Sansepolcro (2004), t?i knihy ?rt, za?íkání a zkazek z krabatiny Režná bába (2007), Bodla stínu do hrudního koše (2009) a ?erné svin? k?en (2012). A ?ty?i knihy rozhovor? s pam?tníky, v?zni nacistických a komunistických kriminál?. P?ipravil životopisné knihy Antonín Bradna – Zaradoval jsem se (2002), Ji?í Louda – Svým d?jinám neute?eme (2010) a Josef Svoboda – T?i inkarnace (2011). Žije v Praze a v Horní Pasece na Vyso?in?.