Svátost smí?ení je krásná ?ást kn?žské služby. ?lov?k p?i ní zažije nejedno úžasné Boží p?sobení. Hodn? se také p?i této služb? nau?í o Bohu i o lidech. N?kdy jsou kajícníci tak?ka fascinováni svými h?íchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dosp?lí lidé n?kdy p?ijímají tuto svátost jako v d?tství; v dosp?losti už s tím nic dalšího neud?lali. N?kte?í k?es?ané ke zpov?di ani nep?ijdou, protože ji vnímají jako n?co odpuzujícího, nep?ístupného a nepochopitelného.
Autor se nám v t?chto úvahách snaží co nejvíce p?iblížit velikost Božího p?sobení. H?íchy není radno zleh?ovat. Uv?domme si však, že h?íchy mají všichni lidé, zatímco odpoušt?jícího Boha znají v plnosti jen k?es?ané. A toto poznání je nesmírným darem, které je t?eba dop?át každému v co nejvyšší mí?e.
Aleš Opatrný nezpochyb?uje, jak je tato svátost pot?ebná ?i dokonce povinná. Chce ale hlavn? ukázat, jak je skv?lá. Díky jejímu slavení ve ví?e m?že odpoušt?jící a uzdravující Trojjediný B?h stále více zá?it v našich životech a my mu m?žeme stále více d?v??ovat.