Jsou k?es?anské církve, jejich jednotlivé sbory a spole?enství bezpe?ným místem, kde se lidé mohou s d?v?rou otev?ít druhým? Po?ítá se v?bec s tím, že lidé trpí r?znými bolestmi, zran?ními a že jejich emocionální projev m?že mít mnoho podob – od výbuch? hn?vu až po pop?ení veškerých pocit?? Je v?bec církev p?ipravena takové lidi p?ijímat a pomoci jim k osobnímu r?stu? A p?ipouštíme si v?bec, že t?mi zran?nými jsme mnohdy my sami?

Autor, který ve své práci vychází z vlastní zkušenosti – jeho sv?t se vinou emocionálního nap?tí a pozd?jšího vy?erpání zhroutil tak, že musel opustit práci pastora a tém?? se mu rozpadlo manželství – nabízí n?kolik užite?ných krok? na cest? k vnit?nímu uzdravení:
* pohlédnout do vlastního nitra navzdory tomu, že nám takový pohled m?že zp?sobit bolest;
* odhalit a odstranit negativní vlivy pocházející z minulosti;
* p?ijmout vlastní nedokonalost a zranitelnost;
* p?ijmout vlastní omezení;
* vyrovnat se se ztrátami a žalem, které nás v život? potkávají;
* p?ijmout a porozum?t Božímu vt?lení jako vzoru opravdové lásky.

Ježíš nás vybízí, abychom zem?eli sami sob?: „Kdo chce jít se mnou, zap?i sám sebe, vezmi sv?j k?íž a následuj mne.“ Problém je ale v tom, že jsme zem?eli špatné v?ci. Myln? jsme se domnívali, že zem?ít sama sob? kv?li evangeliu znamená, že p?estaneme pe?ovat sami o sebe, že už nebudeme prožívat smutek, hn?v, žal, pochybnosti, že už s ni?ím nebudeme zápasit, že opustíme své zdravé touhy a milostnou váše?, kterou jsme prožívali p?ed vstupem do manželství.

Brož., 230 str.
Rok vydania: 2006