Z d?jin církevního podzemí ve 2. polovin? 20. století

Vzpomínky Jana Konzala, teologa a biskupa skryté církve a po roce 1989 p?ední autority pražské obce, uvád?jí ?tená?e do osobního dobrodružství života zasv?ceného liturgickému životu i konkrétním aktivitám, do myšlení ?lov?ka, který se nebojí vydat na nové cesty víry. A nejen to: reprezentují jedno z vynikajících sv?dectví o dob? komunistického režimu v ?eskoslovensku i o dob? následného postkomunistického hledání k?es?anské identity. Mezi mnoha dalšími publikovanými pam?tmi vyniká Konzalovo vzpomínání d?razem na osobní prožitek vztahu k živému Bohu, na svérázné a p?itom v tradici pevn? ukotvené odpov?dnosti za sv??ené úkoly, na pastoraci lidí v nejr?zn?jších životních nesnázích a krizích, na koncilní interpretaci církevního spole?enství. Jeho chápání k?es?anského poslání v dnešní dob? m?že p?sobit provokativn?, vypovídá však mnohé o tom, jak nevšední, perspektivní i p?ekvapující m?že být cesta muže, který dnes pat?í k ?elným osobnostem katolické církve p?esto, že nenosí kolárek ani biskupskou berlu.