Život P. Josefa nebyl práv? snadný, osud se s ním nemazlil. N?kdy v padesátých letech p?j?il komusi v?tší pen?žní obnos, doty?ného zatkli na hranicích p?i pokusu o út?k, a když z n?j vymá?kli, kdo mu peníze p?j?il, odsoudili P. Josefa k dlouholetému žalá?i do Valdic a na Mírov. Na jednu z amnestií byl nakonec spolu s dalšími propušt?n. A?koliv m?l v Praze byt, dal p?ednost životu na venkov?. Když se naskytla možnost p?sobit jako výpomocný duchovní bez nároku na plat, ujal se jedné vesnice. Svou samotu a tím i zna?nou míru nezávislosti si P. Josef sice pochvaloval, ale kontakty a p?átelské vztahy se spolubratry udržoval. Adresátem zde vydaných dopis? byl p?ítel z mládí, spolužák a kanovník. Zatímco kriminál nau?il P. Josefa zametat za sebou, a proto dopisy pana kanovníka likvidoval, pan kanovník vycítil, že Josefovy ?ádky nejsou jen oby?ejnými dopisy, a tak je uchoval. Díky panu kanovníkovi tedy m?žeme nahlédnout do srdce kn?ze Josefa, jehož víra je p?esv?d?ivá a vztah k Bohu ryzí. Z p?edmluvy biskupa Karla Herbsta