Kniha „Žít v dialogu“ je druhým dílem souboru tématicky ut?íd?ných myšlenek z d?l Tomáše Halíka. Zatímco první díl s názvem „Žít s tajemstvím“ obsahoval hlavn? teologicko-filozofické úvahy, v této navazující knize najde ?tená? také sociologické, historiografické a politologické reflexe fenoménu náboženství. Autor se zam??uje i na otázky vztahu mezi náboženstvími, vztahu ?eské spole?nosti k ví?e, vztahu náboženství a politiky, d?jinnými prom?nami církve a nakonec vztahem víry a humoru. K etice dialogu pat?í vzdát se monopolu na pravdu. Vzdát se monopolu na pravdu neznamená vzdát se pravdy, nýbrž spíše stát se pravdiv?jší; um?t se v poko?e pono?it do hloubky pravdy, zakusit, že je hlubší, širší, dynami?t?jší než naše rybní?ky, které jsme dotud za jedinou pravdu uznávali. ?eská zbožnost, zran?ná d?jinami, je plachá. T?žko ji m??it, t?žko ji popsat. Je “zprvu trpká sic”, jako ?eská réva ve známém dialogu krále Karla s Buškem z Velhartic; má však svoji chu?, jiskru i sílu. K?es?anství pat?í do politiky – avšak jako kritický protihrá? moci, plnící d?ležitou, ale také nevd??nou a nebezpe?nou úlohu prorok?: snímat moci auru posvátna, po níž tak ráda sahá, ukazovat – jako Nathan Davidovi –, že i králové jsou jenom lidé a nesm?jí se chovat jako bohové.